Julie mezi slovy

Naši čtvrťáci a páťáci mají zážitek, o kterém bych se moc ráda zmínila i na školním webu.

V září jsme společně začali číst knížku Julie mezi slovy. Když mluvím o společném čtení knížky, nepředstavujte si dvacet stejných knížek a dětské prsty, které hledají, kde se právě čte... Společné čtení má mnoho různých podob. Čteme s předvídáním, některé pasáže dramatizujeme, promítáme do příběhu své vlastní zážitky a zkušenosti, ptáme se, přemýšlíme, ... zkrátka prožíváme doslova každou kapitolu a větu.

Autorka Petra Dvořáková vystavěla příběh na mnoha problémech, které řeší i současné děti. I proto byl pro nás čtenářský zážitek ještě umocněný - zažívali jsme Juliiny problémy s rodiči, spolužáky, poznávali jsme s ní nová slova i situace. A když jsme knížku dočetli, měly děti přání Julii napsat dopisy. A tak sedly k papírům a začaly psát...

Texty to byly dojemné, vážné, smutné i veselé. Děti se ptaly na to, jak to s Julií dopadne, jak se jmenuje miminko, které čeká teta, jaké jméno dostal burunduk, kterého Julie najde pod vánočním stromečkem - a na plno dalších otázek.

Dopisy jsem přepsala do mailu a poslala je Julii...

Namátkou:
"Ahoj Julie, právě jsme dočetli knížku Julie mezi slovy. Četli jsme ji buď na plavání nebo o češtině. V této knížce se mi líbily ilustrace a kapitola Vánoce. Zajímalo by mě, jak jsi dokázala říct tetě, že jsi to byla ty, kdo dělal ty lumpárny. Já bych to teda nedokázala. Přeju ti hodně štěstí. B."

"Ahoj Julie, právě jsem dočetli tvoji knihu. Oceňuji tě, že jsi vydržela být bez mámy. Bylo to moc správné, když ses přiznala k tomu, že teta spadla kvůli tobě. Chtěla bych se zeptat: Jak to dopadlo s tou mámou, jak se jmenuje tety miminko, a co burunduk, jak se má. Moc se mi ta knížka líbila, ale byla smutná. Chtěla bych ji domů. A vůbec - jak se jmenuje burunduk? Přeji ti, aby tvoje maminka byla už v pohodě a odteď se máš doufám dobře. Život není lehký. L."

Neuběhl ani týden, kdy jsem v e-mailové schránce našla mail od Petry Dvořákové. Julie osobně odpověděla na všechny vzkazy, zprávy a dopisy. Každé dítě, které Julii napsalo, dostalo osobní odpověď.

Julie držela tón svého vyprávění - a tak jsme se znovu pobavili, nakoukli pod pokličku dalšího pokračování a hlavně - všichni jsme byli neuvěřitelně překvapení. V e-mailu Petra Dvořáková napsala, že jsme jí nasadili brouka do hlavy. Jestli není čas na pokračování Julie... a tak jsme nechali děti hlasovat. Dopadlo to jednoznačně.

Jsem moc ráda, že jsme měli možnost společně s dětmi knihu objevit. Během těch dvou měsíců nám tekly slzy jak smíchu, tak pláče. Našli jsme plno nových témat k hovoru a mnohé jsme si odnesli.
Děkujeme Petře Dvořákové i nakladatelství Host. A těšíme se na pokračování.

Za čtvrtou a pátou třídu napsala Magda M.

Julii jsme četli i na plavání...

Na pondělním kruhu dostaly děti dopisy od Julie...

Kdo chtěl, mohl odpověď přečíst ostatním spolužákům...

A tady je výsledek ankety. Každý měl jednu samolepku...